Do Berlína jsem se chtěla podívat hodně dlouho. První návštěva se mi splnila na začátku května 2015 kdy mi průvodce dělala kamarádka Lucka, která tu už několik let žije a o Berlíně navíc píše blog.
Doprava v Berlíně
Pro cestu do Berlína jsem zvolila autobus Student Agency. Obecně dávám přednost vlakům, ale autobus byl o polovinu levnější a jel v lepších časech. Bohužel autobusové nádraží je dost z ruky a do centra je nejlepší dojet MHD.
Nejrychleji se v Berlíně dopravíte S-Bahnem, „nadzemní metro“, takové městské vlaky, a U-Bahnem, „podzemní“ metro, ale není to přesné označení, protože některé linky jsou skoro celé nad zemí.
V bývalém východním Berlíně jsou i tramvaje, které v západním nezavedli, protože považovali svoji síť U- a S-Bahnu za dostatečně propracovanou. Navíc předpokládali, že se budou mít tak dobře, že každý západní Berlíňan bude záhy vlastnit auto. Tak na co tramvaje, že.
Nejpraktičtějším a nejlevnějším dopravním prostředkem by bylo kolo, ale já nerada jezdím někde, kde to neznám. Zvlášť když se tam dá očekávat hustá doprava. Navíc se při jízdě na kole ve městě soustředím na jízdu samotnou a ne na okolí.
Při příští návštěvě už bych si ale kolo rozhodně půjčila, protože MHD je dost drahé (2,70 eur za základní dvouhodinový lístek, 6,90 za celodenní).
Prenzlauer Berg
Páteční odpoledne v Berlíně jsem zahájila v moderní hipsterské čtvrti Prenzlauer Berg. Prošla jsem se Mauerparkem, který je kromě procházek a sportovních aktivit oblíbeným místem pro pikniky a grilovačky, a vyzkoušela jednu z nejvyhlášenější kaváren – Bonanzu (více o kavárnách a dalších podnicích v dalším článku).
Krásné počasí jsem si užívala při bloumání příjemným a klidným Prenzlauer Bergem. Je neuvěřitelné, že ač to byl východní Berlín, celá čtvrť je upravená, čistá, ulice plné stromů a zeleně, všude spousta překvapivě levných podniků s venkovními zahrádkami, neustále zaplněnými desítkami Berlíňanů.
Moc turistů se v těchto místech zjevně nevyskytuje, což jim v mých očích jen přidává. Hned jsem si vybrala dům, ve kterém chci bydlet. Pochopitelně jsem neomylně zvolila dům v nejdražší ulici v nejmódnější čtvrti.
Berlin Wall Memorial
Společně s Luckou jsme pak šly podél – dnes již neexistující – berlínské zdi až k pomníku Berlin Wall Memorial, kde je zachován kus zdi i se strážní věží. Řekla bych, že bylo jednodušší a bezpečnější zeď podkopat než přelézt.
Letiště Tempelhof
Od zdi jsme se přesunuly na bývalé letiště Tempelhof, kam spojenci během blokády Berlína vedli letecký most na zásobování. Obyvatelé západního Berlína se měli nejlépe ze všech obyvatel západního Německa, protože jim dodávali dostatek všeho, co si jen uměli představit, a všechny technologické novinky, aby demonstrovali převahu kapitalismu nad socialismem.
Z letiště je dnes populární park, v jehož části si místní dokonce založili zahrádky. Kromě jednoho ponechaného letadla na původní účel prostoru odkazuje i to, že je místo opravdu rozlehlé a především větrné.
Kreuzberg
Z Tempelhofu jsme pokračovaly do Kreuzbergu, alternativní, punkové a anarchistické čtvrti, kde se právě konaly obří oslavy 1. máje. V ulicích tak byly desítky tisíc povětšinou černě oděných lidí, od teenagerů téměř po důchodce.
Proplétaly jsme se neskutečnými davy, asi jako kdyby se brněnský majáles konal v celé jedné městské části. V každém parku vystavěli koncertní pódium a na každém rohu stánky se vším jídlem, jaké si umíte představit, sliny se jen sbíhaly.
Berlín akce podobných rozměrů umí organizovat, všude se pohybovali desítky policistů a dokonce z bezpečnostních důvodů uzavřeli několik zastávek metra.
Navzdory mé averzi k rozdováděným davům jsem si tady docela užívala atmosféru, i když jsem popravdě většinu času myslela na to, jestli se to nezvrhne a nepřistane mi na hlavě kus cihly nebo aspoň kelímek s pivem (v lepším případě od piva).
Po občerstvení v hospodě s „východoevropskými“ specialitami už jsem jen zamířila na hostel, kde jsem ke své radosti byla na pokoji první a mohla si tak vybrat nejlepší postel a okupovat dosud čistou koupelnu.
Potsdamer Platz
Postupimské náměstí je ukázkou moderní architektury a naprosto nepochopitelně jedno z míst v průvodcích doporučovaných k navštívení. Popravdě nevím proč, na náměstí mi nepřišlo nic zvláštního, prostě kvádry z betonu, železa a skla. To už je mnohem zajímavější pařížská čtvrť Défense.
Checkpoint Charlie
Ráno jsem zaskočila k Checkpointu Charlie, dokud nebyl obsypaný turisty. Ranní šero mu dodávalo docela zlověstnou atmoféru, která jen podpořila nevlídně se tvářícího sovětského a francouzského vojáka na fotografiích.
Braniborská brána
Braniborská brána byla symbolem rozdělení Berlína a nyní je symbolem znovusjednocení a jednou z hlavních berlínských dominant. Osvětlená vycházejícím sluncem to je vcelku pěkná monumentální stavba.
Reichstag – Říšský sněm
Budova Reichstagu je zvláštní svou skleněnou kupolí se soustavou zrcadel, které neustále odráží dostatek světla do jednacího sálu bez ohledu na polohu slunce. Do kupole se dá jít zdarma na prohlídku, ale je praktické se předem registrovat přes internet, abyste zkrátili bezpečnostní proceduru u vstupu. Prohlídku si objednáváte na určitý čas, dovnitř jsou totiž návštěvníci pouštěni po skupinkách.
Mladík nebo slečna v reflexní vestě vás dovede od „check-inu“ až dovnitř budovy do výtahu, který vás vyveze přímo ke kupoli. Vy nemáte kde zabloudit a ochranka si tím pojišťuje, že nepolezete, kam nemáte. U vchodu do kupole si můžete vzít audioprůvodce, který vám během procházení kupolí nahoru i dolů popisuje historii a zajímavosti o budovách před vámi.
Z kupole máte pěkný výhled na celý Berlín, ale kromě televizní věže jsou z ostatních památek nebo významných budov vidět jen vršky střech. Slavná televizní věž má 368 metrů a je nejvyšší stavbou v Německu.
Zajímalo by mě, proč nejvyšší stavbu udělali tak ošklivou. Eiffelovka je sice taky nudně jednobarevná a kovová, ale aspoň má elegantnější tvar. Věži ke cti slouží jen to, že je dobrým orientačním bode, protože ji uvidíte prakticky odkudkoliv.
Zářící zlatá kupole patří nové synagoze z poloviny 19. století, jež ovšem byla výrazně poničená během druhé světové války do dnešní podoby byla opravena v 90. letech.
Muzejní ostrov
Asi největší koncentrace památek přitahujících turisty je na Muzejním ostrově. V jednom z muzeí můžete vidět například masku královny Nefertiti, ale já jsem vevnitř nebyla nikde, protože mi za to ty fronty nestály.
Navíc jak poznamenal jeden můj kolega, v Britském muzeu je toho pohromadě víc a zadarmo. Kromě muzeí je dominantou ostrova Berlínská katedrála, obrovský dóm postavený na přelomu 19. a 20. století.
Muzejní ostrov byl s výjimkou parku v Postupimi jediným místem, kde jsem se potkala s většími davy turistů, jinak mi Berlín přišel po celou dobu ve srovnání s jinými hojně navštěvovanými evropskými metropolemi a navzdory prodlouženému víkendu docela prázdný.
Alexanderplatz
Abych měla splněnou návštěvu všech doporučovaných náměstí, která za to nestojí, zašla jsem i na Alexanderplatz. Kromě toho, že to bylo hlavní náměstí východního Berlína, na něm dnes nic obdivuhodného není, je to takový čtvercovější Václavák, plný obchodů a davů.
Mnohem hezčí je vedlejší miničtvrť Nikolai se stejnojmenným kostelem, nejstarším kostelem v Berlíně pocházejícím ze 13. století.
East Side Gallery
Poslední turistickou atrakcí na pořadu dne byla East Side Gallery, zbytek berlínské zdi zachovaný jako místo pro graffiti. Některé kresby jsou skutečnými uměleckými díly a zůstává mi rozum stát, že sprejeři-vandalové jsou schopni stříkat své tagy a další klikyháky i přes jiné graffiti.
Friedrichshain
Pak jsme s Luckou jen po vzoru místní mládeže nakoupily zásoby alkoholických i nealkoholických nápojů a relaxovaly ve Volksparku ve čtvrti Friedrichshain.
Oproti Česku v Berlíně běžně potkáváte na ulici lidi všech věkových skupin s lahví piva v ruce. A nemyslím si, že by tím propagovali alkoholismus, naopak jsem za celou dobu na rozdíl od brněnského nádraží nebo Svoboďáku neviděla ani jednoho opilce.
Tiergarten
Před odjezdem autobusu jsem ještě měla chvilku času, tak jsem se narychlo zaskočila podívat do Tiergarten. Asi největšího berlínského parku, jehož parkovou atmosféru trochu narušuje šestiproudá silnice, která ho celý protíná.
Uprostřed je vítězný sloup se zlatou sochou Viktorie na vrchu, kam se dá vylézt. Mimochodem na ní sedávali andělé ve filmu Nebe nad Berlínem.
Teufelsberg
Objev z července 2020. Umělý kopec s bývalou vojenskou základnou je dnes muzeem street artu pod širým nebem. Konají se tu různé umělecké akce, ale za návštěvu stojí i kopec samotný. Do rozsáhlého areálu se platí symbolické vstupné kolem 5 eur. Můžete se v něm pohybovat úplně volně i po libosti prolézat staré budovy.
Kam z Berlína na výlet – Postupim
Postupim je vcelku velké město o 150 000 obyvatelích asi 40 minut jízdy S-Bahem od Berlína. Celodenní lístek pořídíte za 7,40 eur. Je známá především rozsáhlým parkem s několika paláci, které od roku roku 1990 patří na seznam světového dědictví UNESCO.
Palác Sanssouci postavil Fridrich Veliký po vzoru Versailles, ale ve srovnání s francouzkou předlohou vypadá německá verze jako venkovská chatička. Park je krásný a udržovaný, jen dojem poněkud kazí, že se hned za ním tyčí typické sovětské paneláky.
V paláci Cecilienhof se konala známá postupimská konference po druhé světové válce. Ani v jednom zámku jsem nebyla, fronty vypadaly na hodně dlouho.
Jinak je v Postupimi ještě k vidění holandská čtvrť. Několik ulic s roztomilými červenými domečky, které vybudoval Fridrich Vilém I. pro holandské řemeslníky. Asi aby se jim nestýskalo po domově.
Pro místní Rusy (kteří ale nevím, kde se tam vzali), je zase postavená ruská kolonie Alexandrowka. Domky působí opravdu realisticky, až čekáte, že z některého z nich vyjde Levin s Kitty. Navíc vypadají, že jsou skutečně obývané.
