V červenci 2021 jsem vyrazila na sólo dovolenou vlakem po Evropě, jen s přibližně naplánovanou trasou a ještě méně naplánovaným datem návratu. Několik kamarádů se mě ptalo, jestli budu ze svého letního putování po Evropě sdílet zážitky. Kdyby se dělo něco zajímavého, tak určitě. Ale co by se mi mohlo stát v bezpečné náruči matky EU?
Den 0 – balení
První dobrodrůžo nečekaně začalo už při balení. Jestli máte při pohledu na fotku dojem, že se do batohu všechny věci nemůžou vejít, zvlášť když k nim ještě přihodím tenisky, jídlo a vodu, váš dojem je správný.
Zredukovala jsem výbavu na jeden kus oblečení od každého druhu s výjimkou kalhotek a ponožek a doufám, že nikde moc nezmoknu. Ve finále tak můj batůžek se vším všudy váží asi 12 kilo, včetně počítače, foťáku, vody a jídla na 2 dny.
Den 1 – z Brna do Krakova
Druhá a ještě větší zábava nastala na nádraží. V 11 hodin jsem si koupila jízdenku na zpožděný vlak v 11:23 přes Břeclav do Krakova. Vzápětí se ukázalo, že vlak navzdory informacím v aplikaci jel jakýmsi odklonem a už je pryč.
Tak jsem vrátila jízdenku a koupila si novou na následující spoj, tentokrát až z Bohumína, kam jsem chtěla jet RegioJetem ve 12 hodin. A ve volné půlhodině šla na kafe.
Vlak RegioJetu byl na poslední chvíli z provozních důvodů zrušen. Šla jsem tedy podruhé vyměnit jízdenku do Krakova, ale protože byla od ČD, byl jim zrušený vlak RegioJetu dost jedno a vrátili mi jen část peněz. Navíc nová jízdenka byla až na večer a protože byla s přestupem v Katovicích, připlatila jsem si za dvě rezervace (přičemž průvodčí pak ani jednu nekontrolovali).
Pořád jsem na tom ale byla lépe než Polka u pokladny přede mnou, na kterou ve vlaku do Varšavy zbylo místo jen v 1. třídě, za něž zaplatila 2 800 Kč, nebo Polák jedoucí do Budapešti, který za last minute jízdenku platil skoro 1 300 Kč. Navíc neměl dost české hotovosti, tak jsem mu dala dvě stovky.
Když zjistil, že jedu do Krakova, jako poděkování mi na oplátku strčil 40 zlotých. Mrzí mě, že jsem na tomto původně dobrém skutku vydělala, protože 40 zlotých je zhruba 230 Kč.
Moji už tak vychillovanou náladu ještě vylepšil kamarád Václav, který mi jako poděkování za skvělou organizaci festivalu ŽiWELL Express minulý týden (to jsou jeho slova!) věnoval trdelník.
Následující vlak RegioJetu z Brna do Bohumína ve 13 hodin měl 25 minut zpoždění a naskládali se do něj i lidi z předchozího zrušeného spoje. K mému velkému překvapení to všichni brali s rezervou a bez ohledu na místenky si v klidu posedali, kam se vešli.
ICčko z Bohumína do Katovic mělo 30 minut zpoždění, ale vůbec to nevadilo, protože navazující spoj do Krakova meškal 45 minut. Až se divím, že finální zpoždění nakonec činilo pouhé 3 hodiny. To je jen o málo horší než průměrné zpoždění v Laosu.
Den 5 – Polské Tatry a výstup na Rysy
Zdolala jsem Rysy! Teda… přesnější by asi bylo říct „vyplazila jsem se na Rysy“.
Abych byla upřímná, tak po víc než měsíci značné psychické nepohody, kdy jsem skoro nejedla a nespala, navíc v kombinaci s prvním dnem menstruace, bych se radši viděla v posteli s brekem, čokoládou a termoforem, než abych lezla na nejvyšší horu Polska. Ale protože jsem odjakživa praštěná a od doby, co mi na ŽiWELLu spadl na hlavu stůl (dvakrát!) to mám i oficiální, usoudila jsem, že výstup hecnu.
Slyšela jsem různé historky, jak jsou Poláci v Tatrách ještě horší než Češi v Tatrách. Na Rysech to ale rozhodně neplatí, kromě jednoho bezohledného týpka, co mě po cestě málem smetl, byli všichni milí, nápomocní a dávali si přednost. Jsem vděčná za všechnu jejich podporu a rady kudy kam.
První půlku cesty od jezera Morskie oko se šlo po docela pohodových kamenných schodech, druhou půlku už se ale prostě lezlo (většinou doslova po čtyřech) po kamenech, často za pomoci řetězů. Na posledních 2 kilometrech se nastoupá přes 900 výškových metrů, tak si umíte představit ten masakr.
Klíčem k úspěchu se ukázalo nedívat moc nahoru a prostě lézt krok po kroku. Při zpáteční cestě naopak bylo důležité nedívat se dolů, zvlášť pokud trpíte závratěmi tolik jako já. Překvapivě jsem se dostala do tempa a kamzičím stylem zvládla předbíhat spoustu ostatních horalů. Myslím, že i @jakub by na mě byl hrdý.
Já jsem na sebe značně hrdá především za výstup, i když jsem to minimálně dvakrát vážně chtěla otočit. Užívám si toto své „první nej“, protože je to první nejvyšší hora nějakého státu, na kterou jsem vylezla. Dosud jsem se mohla pyšnit tak maximálně nejvyšší horou Beskyd.
Na zpáteční cestě jsem byla svědkem záchranné operace z vrtulníku a kromě toho, že mě to trochu rozhodilo a dávala jsem si o to víc pozor na cestu, jsem zároveň paradoxně byla mnohem klidnější, protože už vím, že horská služba mě v případě potřeby okamžitě dostane odevšad. A jsem ráda, že jsem si před odjezdem pořídila lepší pojištění.
Cestou zpátky jsem taky měla hroznou chuť vykoupat se v horním jezeře. U spodního jezera je cedule zákaz plavání, ale tady nic nebylo. Zeptala jsem se staršího týpka u jezera, jestli neví, jestli se tam můžu vykoupat. Ukázalo se, že je to Němec, a nevěděl, ale řekl, že on to na mě nikomu nepoví.
Pro jistotu jsem si to ověřila u kolemjdoucích Poláků, kteří mi potvrdili, že plavání je zakázané, ale že oni to na mě taky neřeknou, a když zůstanu u břehu, bude to v pohodě. Omluvila jsem se Němci, že nemám plavky, ale že ho snad nebudu příliš pohoršovat. Prý nebudu. A když jsem vylezla a přiznala, že ručník pochopitelně též nemám, půjčil mi svůj. Nechápu, proč má jeho národ tak špatnou pověst.
P. S. Cítím se teď jako velký odborník, co se týče praktických rad ohledně výstupu, a mám v plánu o Rysech brzy napsat článek.
Na jednu věc odpovím rovnou – ne, nahoře pivo není. Na chatě je, ale drahé, hnusné a jmenuje se „Žatecký“, to prostě nechcete.
Den 7 – cestování Polskem z Krakova do Řešova
Za uplynulý rok jsem se naučila celkem obstojně rozumět polsky. Většina knih mého oblíbeného polského autora totiž nevyšla česky a jak jsem se během korony nudila, rozhodla jsem se je přečíst v originále. Mám na kontě možná 15 tištěných i audioknih, ale bohužel mi čtení fantastiky dalo dost specifickou slovní zásobu.
Takže vím, jak se řeknou dračí drápy, meč osudu nebo tekutý dusík, ale netuším, jak se na nádraží zeptat na úschovnu zavazadel. Nemluvě o tom, že prostě nejsem zvyklá mluvit a některá slova mi zoufale nejdou přes pusu.
Rozhodla jsem se, že tedy potřebuji nějakou civilní knihu. Když jsem v Krakově v japonském muzeu (ano, v Krakově mají japonské muzeum) narazila na knihu, kterou doporučovala má oblíbená polská booktuberka (ano, mám oblíbenou polskou booktuberku), hned jsem si ji koupila. Nevím ovšem, jestli poetické původně japonské dílo o profesorovi matematiky vyřeší můj problém. Zatím jsem se naučila, jak se řekne odmocnina.
Naštěstí jsou Poláci velice nápomocní, kupodivu mou polštinu chválí a vždycky mi poradí chybějící slovo. Včera jsem se například naučila, jak se řekne zásuvka, když jsme ji ještě s jednou slečnou zoufale hledaly po celém vagónu. Vagón to byl tak moderní, že už neměl ani zásuvku na holicí strojek na záchodě. Zato měl otvíratelná okna, odtud ta pěkná fotka.
Mimo jiné měl ovšem ten vlak hodinu zpoždění. Navazující vlak do Řešova měl už dlouho před odjezdem hlášené též hodinové zpoždění, tak jsem si říkala, jak mají pěkně pořešenou návaznost vlaků, že na sebe čekají. Než jsem zjistila, že daný vlak jede z Prahy, takže jeho zpoždění vzniklo někde úplně jinde…
P. S. Úschovna se řekne przechowalnia bagażu a zásuvka je gniazdo.
P. P. S. Výstup na Rysy má dva následky:
- Tak pečlivě jsem si celou dobu mazala obličej, krk i ramena, až jsem zapomněla na nohy a mám lýtka spálená tak, že nemůžu ležet na zádech nebo si dát nohu přes nohu.
- Sestup celkem přes 1 500 výškových metrů se pro přední stranu stehen ukázal být náročnějším než posilovna, takže už druhý den dokážu vstát ze sedu jen s pomocí rukou. Jinak vše zatím zvládám ve zdraví, děkuji za optání.
Den 8 – přejezd na Ukrajinu
Než opustím Polsko, chtěla bych se zastavit u včerejší večeře. Zbylo mi nějak moc hotovosti a za co jiného ji utratit než za jídlo, že. Tak jsem si v řešovském pivovaru dala nejdražší a nejlepší steak v životě. A k tomu vzorek jejich produkce, čímž bych na tomto místě chtěla poděkovat (v tomto pořadí):
- Bývalému spolubydlícímu Davidovi za to, že jsem především díky němu začala pít pivo.
- Manželovi kamarádky mého bývalého přítele Martinovi za to, že mě obeznámil s existencí ochutnávkových setů a ukázal mi, že když mi něco nechutná, nemusím to vypít.
- Mému nejoblíbenějšímu vlakvedoucímu Jendovi za to, že mě motivoval vyzkoušet polské minipivovary a spravit si tak názor na polské pivo.
Další části
Evropské prázdniny 2021 I. – Polsko
Evropské prázdniny 2021 II. – Ukrajina
Evropské prázdniny 2021 III. – Rumunsko
Evropské prázdniny IV. – Z Maďarska, přes Itálii do Slovinska
Evropské prázdniny V. – Bosna a Hercegovina