Po Svanetii je druhým hojně navštěvovaným místem v gruzínských horách Kazbek, někdy psáno Kazbeg, gruzínsky Mkinvartsveri neboli Ledová hora. Tato pětitisícovka se nachází na hranicích s Ruskem kus od vesnice Stepantsminda (neboli svatý Štěpán), dříve známé jako Kazbegi. Že je těch jmen moc? Už končím 🙂
Kazbek je třetí nejvyšší horou Kavkazu, měří zřejmě 5 047 metrů (některé zdroje uvádějí o pár metrů méně) a je to vyhaslá sopka, což pěkně kontrastuje s tou ledovou horou. A podle pověsti zde byl přikován Prométheus.
Vylézt na něj prý není až tak náročné, leč je k tomu potřeba vybavení jako mačky a cepíny pro lezení po ledovci, čehož se nám nedostávalo. Proto jsme se pohybovali o pár set metrů níže.
Na rozdíl od Svanetie, kde se dá podnikat spousta treků po různých stezkách, nad Stepantsmindou se tyčí kopec s kostelem svaté trojice, od něj vede stezka do sedla Arša a z ní dále na Kazbek. Ale je tu tak krásně, že stojí za to sem jet i kvůli tomu jednomu kopci s kostelem a horou nad ním.
Jak se ke Kazbeku dostat
Z Tbilisi sem dojedete maršrutkou z nádraží Didube za 10 lari (přímý spoj bez zastávek) nebo 15 lari (1 lari = 11 Kč), kdy vám bude řidič cestou zastavovat u různých památek. Doporučuju si připlatit a zastavovat, protože třeba hrad Ananuri stojí za to. Maršrutky jedou každou hodinu, zpět do Tbilisi rovněž.
Při loňské návštěvě nám řidič maršrutky doporučil ubytování v guesthousu u Mariny za 20 lari na noc, případně za 35 i s jídlem. Letos už jsme k Marině zamířili najisto. Kromě pěkného guesthousu jako takového ho doporučuji zejména proto, že je z něj krásný výhled na kopec s kostelem. Nechápu lidi, co si v hotelech připlácejí za pokoj s výhledem na moře, ale za tenhle výhled bych o tom připlacení i uvažovala.
Jak se dostat ke kostelu svaté trojice Sameba
Z vesnice se ke kostelu dostanete snadno, prostě zamíříte do konce. Dá se buď jít okolo pozvolnou cestou, kudy jezdí auta, nebo si cestu podstatně zkrátit prudšími cestičkami pro pěší. My šli nahoru vždy zkratkami, dolů okolo.
Zaprvé jsou zkratky někde opravdu prudké a dolů to jde nejlépe po zadku, za druhé jsem měla problémy s kolenem a nechtěla riskovat prudký sestup. V každém případě jste nahoře za hodinku až dvě.
Cestičky jsou dobře vyšlapané, nemůžete zabloudit. Případně se držte ostatních výletníků, zejména za pěkného počasí je tu jedna exkurze za druhou. Nutno ovšem říct, že většina se líně nechá vyvézt autem až na vrchol. Místní jsou v tomhle docela vydřiduši, za pětikilometrovou cestu tam a zpět zaplatíte od 40 lari výš.
Na vrcholu vás kromě krásného výhledu z nadmořské výšky 2 170 metrů přivítá kostel nejsvětější trojice ze 14. století a, cituji Wikipedii, „izolovaná poloha na vrcholu vysoké hory obklopené mohutností přírody z něj udělala symbol Gruzie“.
Od kostela se dá pokračovat po relativně pozvolné cestě pastvinami s občasným prudším kamenitým kopcem do sedla Arša ve výšce 2 940 m.n.m., kam vám to bude trvat zhruba další dvě hodiny. Pak se dá pokračovat až k meteorologické stanici, odkud se začíná výstup na samotný vrchol Kazbek.
Na co si dát pozor
Hlavní nepříjemností a potenciálním nebezpečím jsou neuvěřitelně rychlé změny počasí. Jednou jsme zažili, že jsme vyšli nahoru za slunečného počasí a nahoře přišel prudký liják.
Uvažovali jsme, že bychom se dolů svezli taxíkem, ale všechna auta nahoře byla plně obsazená a kdyby pro nás jelo nějaké zezdola, platili bychom aspoň zmíněných 40 lari. Rozhodli jsme se, že si raději užijeme divokost Kavkazu se vším všudy a dojdeme dolů pěšky navzdory dešti. Většina cesty vedla lesem, kde to ani příliš nefoukalo, a na vytrvalou sprchu jsme si po chvíli zvykli.
Nejvíc nás vyvedlo z míry, když zhruba v polovině kopce vedle nás zastavilo auto vezoucí lidi dolů. Nabídli nám, že nás za 70 lari taky svezou. Ano, za 70 lari. S nevěřícím výrazem jsme je rychle odbyli.
Lidé na Kavkazu jsou obecně velice milí a nápomocní, ale občas se stane, že se budou snažit vydělat na vaší nouzi či nevědomosti. V takovém případě se je nebojte rázně odmítnout.
