Gruzínské hlavní město Tbilisi je pro mě nejzajímavějším městem na Kavkaze. Najdete tu spoustu historických památek i kostelů, moderní architekturu i tradiční podniky. Pokud byste se měli vydat jen na jedno místo, jeďte sem.
Ve vedlejších uličkách starého města poznáte pravou Gruzii a dokážete leccos vyčíst i o charakteru místních obyvatel. Třeba že nikomu příliš nezáleží na udržování silnic, natož fasád domů, ale netypičtějším autem v Tbilisi je mercedes a telefonem iPhone.
Národní muzeum na Rustaveli avenue
Muzejní expozice pokrývají místní historii od pravěku až po část věnovanou sovětské okupaci. Bezpočet zajímavých exponátů, popisky a vysvětlivky jsou většinou i v angličtině, uděláte si ucelený obraz o gruzínské historii. Vstup pro studenty 1 lari.
Národní galerie na Rustaveli Avenue
Obsahuje velkou sbírku světově asi nejznámějšího gruzínského malíře Nika Pirosmaniho. Pokud vás zajímá umění, nenechte si ji ujít.
Kostel svaté trojice (Sameba)
Navzdory starobylému vzhledu byla postavena v letech 1994–2002. Je to největší kostel v Gruzii a nejvyšší pravoslavný kostel na světě. Otevřený až do pozdního večera, vstup zdarma.
Ženy musejí mít v pravoslavných kostelech zakrytou hlavu, vezměte si proto s sebou raději nějaký šátek. Ale nezoufejte, pokud ho nebudete mít, ve většině kostelů si ho můžete zdarma vypůjčit.
Pevnost Narikala
Vyšplhejte se k ní po schodech nebo se svezte lanovkou od Europe Square. Na lanovku platí čipová karta na metro (koupíte ji i přímo u lanovky, stojí 2 lari, je vratná a funguje jako elektronická peněženka) a cena za jednu jízdu je 1 lari.
Kopec Mtsasminda
Park, televizní anténa a velké ruské kolo na nejvyšším kopci nad Tbilisi. Dojdete tam pěšky nebo lanovkou (funicular) z Rustaveli avenue. Lanovka stojí dvě lari, ale musíte si koupit ještě spešl nevratnou čipovou kartu za 2 lari. Alternativou je na kopec dojít od Narikaly.
Cesta trvá necelé dvě hodiny, je dobře vyznačená na mapě a prakticky se nejde ztratit, protože celou dobu jdete po vybudovaných schodech nebo mostech. Navzdory prvotnímu dojmu to není taková vysokohorská túra.
Bleší trh v parku u Dry Bridge
Na rozsáhlém bleším trhu najdete v jedné části spoustu obrazů a v druhé snad veškerou veteš, na kterou si vzpomenete. Sranda je, že spoustu z těch věcí denní potřeby bych ještě našla buď doma nebo u babičky na půdě.
Bridge of Peace
Moderní most ve tvaru luku postavil italský architekt Michele De Lucchi, který má na svědomí i nový prezidentský palác.
Sírové lázně
Teplé prameny byly objeveny tehdejším gruzínským králem, který v těchto místech lovil. Prameny daly dokonce jméno městu, starogruzínské slovo tpili znamená teplý. Lázní je celkem pět, nachází se všechny kousek od sebe u řeky.
Vyberte si mezi veřejnými a soukromými bazény (veřejné jsou zpravidla rozdělené podle pohlaví), ceny se pohybují od 2 do 50 lari na osobu podle toho, jaký luxus si dopřejete.
Kam v Tbilisi na jídlo
Gruzie je obecně turisticky dost přívětivá země. Hned v Kutaisi na letišti jsme dostali pravidelně aktualizovanou brožuru Tbilisi in your pocket, kde se přehledně dozvíte vše, co se vám ve městě může hodit, včetně tipů na zajímavá místa nebo kam se jít najíst.
Restaurace jsou rozděleny podle typu kuchyně, ale skutečně nechápu, proč by někdo jezdil do Gruzie, aby tam jedl suši.
S mstními restauracemi v centru prakticky neuděláte chybu, jídelní lístky jsou kromě gruzínštiny zpravidla i rusky a anglicky, případně v nich najdete obrázky.
Největší koncentrace dobrých podniků je kolem ulice Leselidze vedoucí od Freedom Square k řece (pozor, na některých mapách je uvedena jako Kota Apkhazi).
Typickými jídly jsou chačapuri (kulatá placka plněná sýrem), variantou je adžarské chačapuri, což je něco jako loďka z těsta, v níž je sýr a vajíčko. Dále chinkali (vařené „měšce“ z těsta plněné typicky masem, případně sýrem, houbami či bramborami), které se jedí rukama tak, že je držíte za těstovitý vršek a vysrkáváte náplň.
Vršek se prý nejí, nýbrž ho necháváte na talíři jako důkaz, kolik chinkali jste snědli. Mně jich k večeři bohatě stačilo pět, ale pokud se vás někdo bude ptát, kolik chinkali jste schopní sníst, neuvádějte číslo menší než deset, ideálněji alespoň patnáct.
Většina typických gruzínských jídel je vlastně varianta na těsto plněné něčím, dalším příkladem jsou lobiani, kulaté placky připomínající chačapuri, ale plněné rozmixovanými fazolemi.
Hojně se používá lilek, například pečený a plněný pastou z vlašských ořechů (název zjistím), fazole a houby. Navzdory mým předchozím obavám nebylo zdaleka v každém jídle maso i vegetariáni se v Gruzii nají královsky.
Jako dezert doporučuji čurčili – podivně vypadající načervenalé pendreky, visící na provázcích v obchodech na každém rohu. Nebojte se podezřelého vzhledu, jsou to vlašské ořechy v želé ze šťávy z hroznů.
Pokud toužíte po tradičnější sladkosti, jděte na zmrzlinu do Luca Polare na Leselidze. Má pověst nejlepší zmrzliny v Tbilisi, což dokazují neustálé dlouhé fronty. Nenechte se odradit ani jimi ani cenou – kopeček stojí 2,50 lari. Tedy kopeček, ona je to porce odpovídající minimálně třem českým typickým kopečkům, jedna fakt stačí.
K pití si dejte některé z výborných gruzínských vín, mají úžasná sladká červená, případně vyzkoušejte místní kvas.
